Prarodiče a vnoučata v právu – právo styku
Součástí většiny šťastných představ o naplněném prožití důchodového věku jsou i společně prožité chvíle prarodičů s jejich vnoučaty. Ne vždy však život přináší to, co si představujeme, a tak bohužel nezřídka dochází k izolaci prarodiče a vnoučete. Je ve výsledku jedno zda za tímto stojí osobní antipatie rodiče dítěte k prarodiči, rozvod rodičů dítěte či jiná životní událost. I práva prarodičů k dítěti jsou zákonem chráněna a v následujících řádcích se dozvíte jakým způsobem.
Zákonným základem pro problematiku je § 927 Občanského zákoníku, ten ve zkratce stanovuje dvě základní podmínky, kdy má příbuzná či jinak blízká osoba právo na styk s dítětem. Těmi jsou citový vztah dítěte k osobě a zřejmost újmy, kterou by dítěti způsobil nedostatek styku. Co si však pod těmito frázemi představit?
Základní podmínkou existence „citového vztahu dítěte k osobě“ je jeho dlouhodobost, tedy nejedná se o vztah přechodný. Jinak je však „citový vztah dítěte k osobě“ velmi specifický a v každém případě může mít trochu jinou podobu. Klíčem je však jeho chápání ze strany dítěte, nikoliv ze stran rodiče či prarodiče. Nejlepší zájem dítěte zhodnotí soud, s tím, že pokud je dítě dostatečně emocionálně a rozumově vyspělé, pak přihlédne k jeho vlastnímu názoru. Neexistence „citového vztahu dítěte k osobě“ však může být prominuta v případě, že rodič záměrně a v rozporu s nejlepším zájmem dítěte odpírá styk mezi prarodičem a vnoučetem. [1]
Zřejmost újmy způsobené dítěti nedostatkem styku opět musí soud posoudit s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu, zpravidla se však bude jednat o následek porušení výše zmíněného citového vztahu dítěte k osobě, pakliže je tento vztah vyhodnocen jako pro dítě prospěšný.
Závěrem je nutné zdůraznit, že rodič je tím, kdo má dítě v péči a kdo má za něj odpovědnost. Práva prarodiče k dítěti nejsou s těmi rodičovskými srovnatelná. V praxi by tedy mělo platit, že o dítěti rozhoduje rodič, ale v rámci výkonu svých rodičovských práv musí zachovávat i práva prarodičů na styk s dítětem.[2]
JUDr. Pavel BERGER, advokát
Vojtěch Liška
[1] Rozhodnutí ESLP Bronda proti Itálii, č. 22430/93, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 395/22
[2] Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1081/20-2
