Osud pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení – II. část
– pohledávka v konkurzu a reorganizaci
V části II. článku bude cílem jednotlivé typy pohledávek, tak jak je rozděluje český insolvenční zákon a jak byly detailně vykresleny v předchozí části tohoto příspěvku, popsat co do jejich právní existence v době trvání ins. řízení a v době po skončení tohoto poněkud specifického typu civilního řízení, a to z perspektivy jejich úplného/částečného uspokojení či jejich zániku bez uspokojení.
Úvodem je třeba připomenout, že zahájením insolvenčního řízení je den, kdy byl insolvenční návrh doručen věcně příslušnému soudu (soud krajský). Soud pak oznámí zahájení řízení v rámci hodin po doručení předmětného návrhu v elektronickém rejstříku. Ať už byl ins. návrh podán dlužníkem nebo věřitelem, je nutné v něm úpadek osvědčit (doložením pohledávek) a splnit tak podmínky § 3 odst. 1 nebo 2 InsZ. Již s insolvenčním návrhem je možné připojit návrh na řešení úpadku, a to ve formě konkurzu, reorganizace nebo oddlužení v souladu s § 4 InsZ. Poté co soud v souladu s § 136 InsZ rozhodne o úpadku a stanoví způsob jeho řešení podle § 148 InsZ jsou věřitelé soudem vyzváni k podávání přihlášek svých pohledávek (ust. § 136 odst. 1 písm. d) InsZ), insolvenční správce je přezkoumá (případně se zahájí incidenční spory ve smyslu § 159 InsZ) a v závislosti na konkrétním způsobu řešení úpadku (reorganizace/konkurz/oddlužení) je ze strany procesních subjektů dále postupováno tak, jak je detailně popsáno níže.
Konkurz
V tomto případě bude úpadek řešen v zásadě tak, že jednotlivé zjištěné pohledávky přihlášených věřitelů budou poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky (nebo jejich části) zásadně nezanikají, nestanoví-li zákon jinak[1]. Jinými slovy dojde k prodeji věcí v majetkové podstatě dlužníka, kdy od prohlášení konkurzu je osobou s dispozičním oprávněním k věcem (jde o to, kdo s věcmi nakládá) v majetkové podstatě insolvenční správce v souladu s § 229 odst. 3 InsZ a je to právě insolvenční správce, který nastupuje do výkonu akcionářských práv, odsouvá staré vedení právnické osoby a je z něj orgán sui generis[2]. Jakékoli dispozice s majetkem ze strany dlužníka nebudou vůči jeho věřitelům účinné, stejně jako případná věcná břemena vzniklá v době po zahájení ins. řízení, který by mohla zkracovat přihlášené věřitele. Dosud nesplatné pohledávky se prohlášením konkurzu považují za splatné v souladu s § 250 InsZ. Jakékoli jednostranné právní úkony dlužníka týkající se majetkové podstaty (plná moc, prokura…) zanikají, plnění smluv o vzájemném plnění (kupní smlouva, smlouva o dílo apod.) přechází na ins. správce, který může rovněž požadovat vrácení výpůjčky, či vypovědět nájemní a podnájemní smlouvy uzavřené dlužníkem, navíc nastupuje na místo dlužníka v probíhajících řízeních u soudu (ať do pozice žalobce nebo žalovaného), která mohou na jeho návrh pokračovat[3]. Prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela, insolvenční správce je oprávněn uzavřít dohodu o vypořádání SJM a pohledávka manžela se považuje ex lege za přihlášenou do ins. řízení[4].
V konkurzu – jako likvidačním způsobu řešení úpadku – dochází ke zpeněžení majetkové podstaty ve smyslu jejího převedení na peníze za účelem uspokojení věřitelů, a to včetně využití bankovních kont dlužníka a jeho hotovosti podle § 283 InsZ. Naproti tomu provoz dlužníkova závodu jen prohlášením konkurzu nekončí[5].
Jsou to pohledávky zajištěných věřitelů, které budou uspokojeny přednostně z výtěžku zpeněžení té věci, práva či pohledávky, kterou byly zajištěny[6]. Dále pohledávky zapodstatové a jim naroveň postavené – ty se uspokojují kdykoliv během řízení, není nutné čekat na rozvrhové usnesení (§ 305 odst. 1 InsZ).
Nicméně je třeba zdůraznit, že v souladu s § 283 odst. 2 InsZ je majetková podstata zpeněžována až poté, co rozhodnutí o prohlášení konkurzu nabyde právní moci a současně po první schůzi věřitelů, kteří musejí být ještě před konáním této schůze seznámeni se zprávou o hospodářské situaci dlužníka[7] ke dni prohlášení konkurzu, v níž se věřitelé mj. dozví jakou částku v rámci uspokojování pohledávek mohou zhruba očekávat, tuto zprávu sestavuje insolvenční správce na základě seznamu přihlášených pohledávek a soupisu majetku a porovná v ní právě dlužníkův majetek (aktiva) s jeho dluhy (pasivy).
Následně tedy může dojít ke zpeněžení majetku, poté schválení konečné zprávy a vydání rozvrhového usnesení, kterým se bude řídit uspokojení zbylých pohledávek. Řízení končí rozhodnutím o zrušení konkurzu ze strany ins. soudu. Ty pohledávky, které nebudou v řízení uspokojeny, však nezanikají, a proto se v případě insolvence fyzických osob, jako způsob řešení úpadku volí spíše oddlužení, neboť nezaniklé pohledávky[8] by dlužníky zatěžovaly i nadále, ti by se nacházeli v dluhové pasti a účelu ins. řízení by nebylo dosaženo, neboť by pro takové pohledávky bylo možné nařídit výkon rozhodnutí či exekuci.
Osoby právnické, jejichž konkurz skončí a) z důvodu zcela nepostačujícího majetku dlužníka nebo b) úplným splněním rozvrhového usnesení, zanikají, budou tedy vymazány z obchodního rejstříku a s nimi zaniknou i jakékoli neuspokojené pohledávky a to podle § 311 InsZ. Pokud však konkurz skončil z jiného důvodu, je možné v souladu s § 312 odst. 4 InsZ podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku a to do 10 let od zrušení konkurzu.
Reorganizace
Základem sanačního způsobu řešení úpadku ve formě reorganizace je postupné uspokojování pohledávek věřitelů za současného zachování provozu dlužníkova podniku, který bude zajištěn opatřeními k ozdravění hospodaření v souladu s reorganizačním plánem, to vše za přivolení ins. soudu a s průběžnou kontrolou ze strany věřitelů. Týkat se může pouze dlužníků – právnických osob, splňujících kritérium obratu nebo počtu zaměstnanců.
Po rozhodnutí o úpadku dlužníka a schválení návrhu na povolení řešení úpadku reorganizací soudem má dlužník 120 dní na předložení reorganizačního plánu. Současně je nutné, aby byl návrh na povolení reorganizace schválen schůzí věřitelů, pokud tedy byl návrh na povolení reorganizace podán právě věřitelem, kteří musejí být seznámeni se zprávou o hospodářské situaci dlužníka[9].
Právní úkony, jimiž je zasahováno do majetkové podstaty (prodej věcí…) stále může činit dlužník, nicméně vyžadují souhlas věřitelského výboru. Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady či členské schůze a do jejich působnosti vstupuje insolvenční správce[10].
Reorganizace se účastní přihlášení věřitelé, věřitelé se zapodstatovými pohledávkami a pohledávkami jim postavenými naroveň. Za věřitele se dále považují také společníci a členové dlužníka. Věřitelé vyjadřují (ne)souhlas s plánem reorganizace na schůzi věřitelů. Pro potřeby určení, v jaké míře se uspokojí zjištěné pohledávky a pro potřeby hlasování věřitelů o přijetí či nepřijetí reorganizačního plánu, se věřitelé dlužníka při reorganizaci rozdělují do skupin, a to tak, aby v každé skupině byli věřitelé se shodným právním postavením a shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů došlo, přičemž samostatnou skupinou jsou zejména: každý zajištěný věřitel, společníci a členové dlužníka[11].
Reorganizační plán tedy vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Plán se předkládá insolvenčnímu soudu, přednostní právo sestavit jej má dlužník, ledaže by soudu oznámil, že reorganizační plán předložit nehodlá. Dlužník, jehož věřitelé se tak usnesli na schůzi věřitelů, jej také sestavovat nebude.
Reorganizační plán obsahuje kromě už zmíněného rozdělení věřitelů do skupin, určení způsobu reorganizace, určení opatření k plnění reorganizačního plánu z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku a údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace.
Insolvenční soud reorganizační plán schválí, vysloví-li s ním souhlas právě schůze věřitelů a ta s ním takový souhlas vysloví, přijme-li jej každá ze skupin věřitelů určených reorganizačním plánem, hlasování probíhá na schůzi nebo per rollam. Věřitelský výbor pak kontroluje provádění reorganizačního plánu dlužníkem, ten může k některým úkonům potřebovat souhlas výboru za podmínek § 355 InsZ.
Právě uvedené tedy ukazuje na výhody reorganizace pro věřitele. Každý z nich může ovlivnit míru uspokojení svých pohledávek, neboť věřitelé, případně věřitelský výbor mají nezastupitelnou rozhodovací úlohu, co se přijetí a následné podoby reorganizačního plánu a míry uspokojení pohledávek týče, a to představuje zásadní rozdíl oproti prostému prodeji veškerého dlužníkova majetku v konkurzu a následnému poměrnému rozdělení výtěžku mezi jednotlivé věřitele. Při reorganizaci zůstává zachován provoz dlužníkova závodu a výtěžek bude v souladu s reorganizačním plánem použit na uspokojení pohledávek věřitelů. Co je zásadní a odlišné od konkurzu: přijetím reorganizačního plánu zanikají pohledávky, které se v ins. řízení neuspokojují (§ 170 InsZ), zanikají také práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili, za věřitele dlužníka se dále považují jen osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv[12], jejich pohledávky tedy budou dále existovat ve výši stanovené reorganizačním plánem a výkon rozhodnutí a exekuci lze provést také jen v rozsahu reorganizačního plánu. Reorganizaci je však pro případ neúspěchu plnění plánu možné přeměnit v konkurz[13].
JUDr. Pavel BERGER, advokát a Petr Hás
[1] ust. § 244 InsZ
[2] ust. § 246 InsZ
[3] ust. § 252 a násl. InsZ
[4] ust. § 268 a násl. InsZ
[5] ust. § 261 InsZ
[6] ust. § 298 odst. 1 InsZ
[7] ust. § 281 InsZ
[8] ust. § 244 InsZ
[9] ust. § 323 InsZ
[10] ust. § 316 a násl. InsZ, § 333 InsZ
[11] ust. § 334 a násl. InsZ
[12] ust. § 356 InsZ
[13] ust. § 363 InsZ
