V dnešním příspěvku se pokusíme vyzdvihnout hlavní přínosy a upozorníme i na možná nebezpečí spojená s využitím umělé inteligence v rámci soudní činnosti (a při tvorbě soudních rozhodnutí).
V rámci soudní praxe jsou jistě situace, kdy soudce namísto zdlouhavého vyhledávání paragrafů, či čísel jiných soudních rozhodnutí, nálezů Ústavního soudu či rozhodnutí mezinárodních soudů (jako je Soudní dvůr EU či Evropský soud pro lidská práva) ocení pomocníka, který dokáže rychle a precizně najít jak požadovaná čísla, tak vytvořit shrnutí klíčových právních vět a dalších výše zmíněných dokumentů.
Podle stránek Soudcovské unie ČR již nyní probíhají školení, která by soudcům měla práci s nástroji AI osvětlit a umožnit jim zrychlit jak rozhodovací činnost, tak preciznost odůvodnění soudních rozhodnutí.
Je to však stále soudce, který ponese odpovědnost za zjištění materiální pravdy (zejména co se trestního práva týče) a případně za správnost rozhodnutí a přesvědčivost odůvodnění, jakož i jeho logickou koherenci. Jen obtížně si lze představit, že to bude výlučně AI, která by rozhodovala o vině pachatele a trestu za čin jím spáchaný. Je zde řada faktorů, které AI v potaz vzít umí – předchozí recidiva, výše škody, nástroje a výnosy trestné činnosti, existence organizované zločinecké skupiny, možná důvod a okolnosti spáchání tr. činu – tedy zákonem předvídané znaky, které je stroj schopen s využitím chladné logiky subsumovat pod příslušná ustanovení trestních (právních) norem. AI však nemá empatii ani city a jsou to právě tyto výlučně lidské vlastnosti, které nám umožnily zavrhnout fyzické tresty a trest smrti a které s přihlédnutím k osobě pachatele umožnují ušít trest pachateli na míru. Je to právě zásada ústnosti – tedy zásada, která nám říká, že soud vynese rozsudek po zhlédnutí pachatele a výslechu svědků a poté co provede hodnocení důkazů (jejich relevance, věrohodnost a pravdivost) a je to něco, co je zatím schopen posoudit ve svém kontextu pouze člověk. Jsou to dále rovněž pravidla etiky, které AI neumí vzít zcela v potaz – brání jí v tom právě absence empatie.
Na straně druhé umožní AI zpracování analýz a přehledů soudních rozhodnutí co se jednotlivých druhů trestů a výší jejich sazeb týče, dále může přispět k odbourání odlišností v rámci rozhodování soudních obvodů a podpořit tak předvídatelnost práva.
I v civilním právu nalezne AI své uplatnění – ať jsou to jednoduché výzvy k úhradě SOP nebo další přípisy, data nařízení jednání – to vše a mnohem více je již dnes minimálně poloautomatizováno. V letech příštích se tak jistě dočkáme zrychlení komunikace se soudy v české soudní praxi a snad i elektronických spisů, které se již osvědčily v rámci insolvenčních řízení.
Jsou to právě elektronické verze všech relevantních dokumentů v soudních kauzách, které umožní učinit odůvodněné závěry a statistiky ohledně soudního rozhodování, systémové podjatosti či ohledně jiných, spravedlivé rozhodování ohrožujících, faktorů.
Algoritmus však nemůže nahradit odpovědnost soudu, která přesahuje pouhou textaci několika rozhodnutí. Je to odpovědnost, která musí ležet výlučně na člověku, který musí být schopen důvěřovat důkazům, či tvrzením stran natolik, aby vyřkl rozsudek, kterým může fyzickou osobu zbavit osobní svobody, anebo zcela vymazat osobu právnickou. Těžko si představit, jak AI vyhodnotí tvrzení stran civilního sporu jen úsudkem chladné logiky, neboť jsou případy, kdy se soud spoléhá na svou intuici a ta jej může vést k závěrům odlišným od prvotního dojmu z případu.
Nechme tedy AI, ať pomůže tam, kde je třeba, poučí tam, kde je to žádoucí, vysvětlí a zanalyzuje to, co je časově náročné a považujme ji nikoliv za hrozbu, jako spíše pomocníka, který by byl jen špatným pánem (což platí nejen v soudní praxi).
JUDr. Pavel BERGER
Petr Hás
