Zápis otcovství nebiologického otce do rodného listu dítěte – výhody a úskalí
Představme si následující situaci: Paní Iva počala potomka s otcem, jehož totožnost nezná nebo nechce prozradit. Před narozením dítěte naváže nový vztah s panem Oldřichem. Tvoří spokojený pár a plánují společnou budoucnost i s nově narozeným dítětem. Iva by si přála, aby byl právě Oldřich v rodném listě zapsán jako otec dítěte. Oba však ví, že biologickým otcem není.
Úvodem lze říci, že celá problematika otcovství je zákonně upravena především §776-793 Občanského zákoníku. [1] Pro náš případ je stěžejní zejména § 779 (tzv. druhá domněnka otcovství), který stanoví, že pokud není matka v manželském svazku (různé varianty viz § 777 OZ) či se nejedná o umělé oplodnění (§ 778 OZ), je otcem muž, který souhlasným prohlášením s matkou přizná své otcovství před soudem či matričním úřadem. Co z tohoto ovšem plyne? Pojďme se na výhody a úskalí jednotlivých řešení podívat podrobněji.
Paní Iva má v zásadě dvě možnosti jak se situací naložit.
Zaprvé může nechat kolonku otce v rodném listě prázdnou, resp. otec neznámý. Toto řešení je pro paní Ivu zdánlivě komfortní, jelikož bude jedinou osobou, která bude mít rodičovskou odpovědnost za dítě a bude o něm rozhodovat pouze sama. Zároveň však skýtá dost podstatný háček, a to že pokud by se v budoucnu objevil biologický otec, může ve smyslu § 783 OZ požádat o určení otcovství a být dodatečně určen otcem soudní cestou. Zároveň je třeba mít na mysli hledisko zájmu dítěte, které v budoucnu velmi pravděpodobně bude chtít znát identitu svého otce. Riziku žádosti určení otcovství dle § 783 OZ se lze vyhnout tím, že by pan Oldřich po narození dítěte podal návrh na osvojení, což je institut, pomocí kterého přijme dítě za vlastní a stane se právně jeho otcem. Tento proces je však velmi zdlouhavý a skutečnost, že je otec neznámý, bude faktorem, který řízení pravděpodobně ještě zpomalí. Pokud by se však Oldřich posléze skutečně stal osvojitelem dítěte, pak se práva biologického otce k dítěti velmi snižují a po třech letech od rozhodnutí o osvojení, kdy se osvojení stane nezrušitelným (§ 840 odst. 2 OZ), klesají na minimum.
Druhou možností je zapsání pana Oldřicha jako otce do rodného listu dítěte, tak jak již bylo nastíněno v úvodu, tedy souhlasným prohlášením dle § 779 OZ. Tento postup jde však proti smyslu zákona, zejm. tedy proti právu dítěte znát své rodiče[2], a ačkoliv není v praxi úplně neobvyklý, tak s sebou nese několik následků, které je třeba vzít na vědomí. Pan Oldřich se tímto postupem stane právním otcem dítěte, ačkoliv není biologickým otcem dítěte, a bude ve velmi podobném postavení jako osvojitel. Otcovství určené tímto způsobem může Oldřich popřít pouze do 6 měsíců od prohlášení. Zároveň je tímto způsobem významně omezena možnost biologického otce se domáhat určení otcovství. Ovšem není to tak jednoduché. V návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva byl do OZ přidán i § 793 OZ, který má těmto případům zamezit. V praxi je jeho význam takový, že pokud bylo otcovství určeno souhlasným prohlášení otci, který ovšem rodičem dítěte být nemůže, soud pak zpravidla pozastaví jeho rodičovskou odpovědnost. Ustanovení soud může užít i bez návrhu, ovšem je vždy nutné, aby to vyžadoval zájem dítěte či zachování základních lidských práv!
Pozor! Výše zmiňované ustanovení § 793 OZ ovšem neznamená, že kdyby se pan Oldřich, dejme tomu po 10 letech, rozešel s paní Ivou a ztratil o dítě zájem, že by se mohl touto cestou zbavit svých rodičovských povinností. Naopak zájem dítěte by jen těžko vyžadoval to, aby se jeho právní otec zbavil svých povinností, když už se mu nehodí. [3]
JUDr. Pavel BERGER, advokát
Vojtěch Liška
[1] Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále „OZ“
[2] Článek 7 Úmluvy o právech dítěte
[3] Podobný případ řešil např. Nejvyšší soud v případu sp. zn. 21 Cdo 1546/2015, zejm. ve třetím odstavci od konce.
