Existence pohledávky při preventivní restrukturalizaci – III. část insolvenční minisérie

A) shrnutí minulých témat:

Jak jsme si v předchozích dvou částech článku ukázali, věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkurzu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, pokud tedy zákon nestanoví jinak. Z předchozí části článku již víme, že v případě konkurzu pohledávky zásadně nezanikají jeho skončením, ledaže došlo k úplnému splnění rozvrhového usnesení, anebo pokud je majetek dlužníka zcela nepostačující. V takovém případě dojde ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou a neuspokojené pohledávky by zanikly rovněž[1]. V opačném případě pohledávky právně existují dále a jsou plně vymahatelné, tedy alespoň v té míře, v níž jsou vykonatelné (typicky přiznané soudním rozhodnutím či zápisem notáře se svolením k vykonatelnosti).

Co se reorganizace týče, platí, že dochází k postupnému uspokojování věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, který bude svou činnost vykonávat v souladu se soudem (a věřitelským výborem) schváleným reorganizačním plánem a jehož naplňování bude věřiteli průběžně kontrolováno. Účinností tohoto plánu zanikají všechna práva věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele se dále považují pouze osoby uvedené právě v reorganizačním plánu, a to v rozsahu jejich práv v takovém plánu uvedených[2].

B) problematika preventivní restrukturalizace:

Před nedávnem byl přijat nový zákon o preventivní restrukturalizaci, který normuje postup směřující k předejití úpadku a zachování nebo obnově provozuschopnosti obchodního závodu (dále jen „závod“) podnikatele, který bude při restrukturalizaci postupovat podle restrukturalizačního plánu, jenž vymezí právní postavení dotčených stran a který současně obsahuje souhrn restrukturalizačních opatření k předejití úpadku[3]. Je třeba poznamenat, že zákon pracuje s pojmem podnikatel úžeji než občanský zákoník (§ 420 a násl.) a preventivní restrukturalizace se tedy dotýká pouze obchodních korporací, nikoliv OSVČ. Povinnost restrukturalizaci provést může implicitně plynout z povinnosti členů volených orgánů obchodní korporace postupovat s péčí řádného hospodáře[4]. Výhodou je, že při tomto postupu v rámci preventivní restrukturalizace se insolvenční řízení formálně vůbec nezahájí a nebude tedy mít na dlužníka nepříjemné důsledky co do pověsti jako zodpovědného podnikatele, kdy tento institut umožňuje – jak plyne z jeho názvu – řešit nepříznivou situaci dlužníka ještě v době, kdy mu úpadek teprve hrozí[5]. Současně však tento institut neposkytuje dlužníkovi ochranu před věřiteli a ten tak musí hradit své dluhy tak, jak se stávají splatnými. Žádat může o tzv. moratorium, které znemožňuje, aby po dobu trvání jeho účinků bylo proti podnikateli na návrh věřitele zahájeno insolvenční řízení[6]. Nově tedy české právo obsahuje úpravu právního rámce postupu právnické osoby, snažící se své podnikání zachránit před hrozbou úpadku, přičemž zákonem byl těmto snahám dodán právní rámec, který snižuje riziko statutárního orgánu a jeho případného trestněprávního postihu při restrukturalizaci neformální, tedy takové, která není zakotvena v právním řádu.

Ještě před zpracováním projektu restrukturalizace je podnikatelem, jemuž hrozí úpadek, obligatorně vytvořen dokument, který zákon označuje jako tzv. projekt sanace, v němž podnikatel představí restrukturalizační opatření, zde pouze v obecných rysech. Cílem těchto opatření má být zachovat provoz dlužníkova závodu. Plán musí být založen na realistických předpokladech, podnikatel mj. uvede, kteří věřitelé a jak budou dotčeni[7] a popíše a zdůvodní svou schopnost zajistit řádné fungování závodu a schopnost plnit své současné i budoucí závazky, a to alespoň do doby, než nabyde účinnosti plán restrukturalizace. Tento projekt sanace pak rozešle dotčeným osobám a spolu s výzvou k zahájení jednání o možnostech restrukturalizace[8] a podnikatel tak bude mít čas k vytvoření již zmíněného restrukturalizačního plánu, ve kterém představí konkrétní řešením své (nepříznivé) finanční situace a mimo to v něm také seznam majetku a dluhů[9]. Dotčené strany rozdělí do skupin a odhadne, v jaké míře by byly v insolvenci uspokojeny. Tento plán pak předloží ke schválení dotčeným stranám[10]. Plán je poté realizován a k jeho splnění dochází, pokud byly splněny podmínky v něm uvedené a podnikatel splnil všechny povinnosti vůči dotčeným stranám z něj plynoucí, ledaže by dotčené strany na jejich splnění dále netrvaly[11].

Postup v rámci preventivní restrukturalizace tedy lze shrnout následovně:

výzva spolu se sanačním projektem adresována dotčeným osobám (základní plán toho, jak bude nepříznivá situace řešena)
předložení restrukturalizačního plánu dotčeným osobám (konkrétní opatření – obchodní model restrukturalizace majetku, dluhů, kapitálu[12] – cílem dlužníka bude pohledávky věřitelů odložit a zaplatit méně, například nehradit úroky z prodlení)
hlasování schůze věřitelů či per rollam[13]
schválení restrukturalizačního plánu všemi skupinami věřitelů

I přes nesouhlas některých věřitelů lze restrukturalizační plán prosadit, a to postupem podle § 99 zákona o preventivní restrukturalizaci, který umožnuje, aby soud potvrdil restrukturalizační plán nepřijatý všemi skupinami věřitelů a dojde k tzv. cram-downu, tedy dojde k prosazení restrukturalizace (restrukturalizačního plánu) navzdory některým skupinám věřitelů.

Současně, pokud se restrukturalizace nezdaří a bude zahájeno insolvenční řízení, tak věřitelé, kteří restrukturalizaci podpořili, budou mít přednostní právo na uspokojení svých pohledávek[14].

Pokud se tedy Váš dlužník (jeho management) rozhodne pro preventivní restrukturalizaci a pokud není z jeho strany sledován nepoctivý záměr[15], svědčí tento postup o jeho snaze vyhnout se úpadku a věřitel má (jak je popsáno výše) relativní kontrolu nad tím, jaká část pohledávky za ním bude uspokojena, neboť bude-li restrukturalizace úspěšná, bude zachován jak provoz dlužníkova závodu, tak dlužník jako obchodní korporace a subjekt práva. Šance na uspokojení pohledávky, kterou za dlužníkem věřitel má, je v takovém případě značná, a to v souladu s restrukturalizačním plánem (např.: prodloužením doby splatnosti dluhu, změnou výší úroku, změnou obsahu závazku…)[16]. Oproti tomu v případě konkurzu dojde v zásadě vždy k zániku obchodní korporace a je otázkou, zda zanikne rovněž obchodní závod dlužníka (tzv. likvidační konkurz), anebo nikoliv (konkurz sanační).

JUDr. Pavel Berger, advokát

Petr Hás

[1] ust. § 311 ve spojení s § 308 odst. 1 písm. c) a d) a § 244 InsZ

[2] ust. § 316 odst. 1 ve spojení s § 356 odst. 1 InsZ

[3] ust. § 2 písm. a) a c) zákona o preventivní restrukturalizaci

[4] ust. § 159 OZ

[5] hrozící úpadek ve smyslu ust. § 3 odst. 5 InsZ a také ust. § 4 odst. 2 zákona o preventivní restrukturalizaci (dále jen „ZPR“)

[6] ust. § 78 a násl. ZPR

[7] ust. § 10 ZPR

[8] ust. § 47 odst. 1 a 2 ZPR

[9] ust. § 14 odst. 3 ZPR

[10] ust. § 29 a násl. ZPR

[11] ust. § 43 ZPR

[12] ust. § 17 a násl. ZPR

[13] ust. § 29 a násl. ZPR

[14] ust. § 8 a násl. ZPR

[15] ust. § 5 odst. 2 ZPR

[16] ust. § 18 odst. 1 ZPR