Nový stavební zákon – co přinese?
Nový stavební zákon (“NSZ“), který se stal platným a účinným k 1. 1. 2024, je velmi mediálně propíraným tématem posledních let a politicky proklamovaným “finálním řešením zdlouhavosti povolovacích procesů staveb“ v ČR. Koneckonců průměrná délka povolovacího procesu stavby byla v ČR opravdu extrémní – k roku 2020 činila průměrná délka procesu vedoucího k vydání stavebního povolení 246 dní (ø 152 dní), což ČR řadilo na 157. příčku ze 190 hodnocených zemí.[1] Co však konečná verze zákona opravdu přináší? Na to poskytneme odpovědi v tomto článku.
V prvé řadě je třeba upřesnit, že účinnost zákona od 1. 1. 2024 se pro účely posuzování záměrů týká pouze vyhrazených staveb dle Přílohy 3 NSZ (př. dálnice, letiště, velké průmyslové výroby aj.). Pro posuzování záměru zbytkových staveb je stanoveno přechodné období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, ve kterém se bude postupovat dle dosavadních právních předpisů.
Ale teď už k samotným změnám, které zákon přináší.
První velké změny dostálo samotné jádro povolovacího procesu. Původní dvě řízení – územní řízení a řízení o povolení stavby jsou nově spojeny do jednoho řízení — řízení o povolení záměru. Záměr je zákonem definován jako stavba, soubor staveb, zařízení, údržba dokončené stavby, změna využití území, dělení nebo scelování pozemků a stanovení ochranného pásma. Tento typ povolení budou potřebovat všechny typy staveb, vyjma staveb drobných a změn využití území, u kterých to stanoví zákon. Za drobné stavby se považují stavby vyčtené v Příloze č. 1 NSZ.
Dále se z výše popsaných důvodů zákonodárce snaží celé řízení zrychlit a to pomocí fixně stanovených lhůt pro vydávání povolení (či alespoň posouzení) záměru pro různé typy staveb. Pro jednoduché stavby dle Přílohy č. 2 NSZ je lhůta stanovena na 30 dní ode dne podání žádosti, pro ostatní stavby (ve smyslu §5 odst. 2 d)) je zde lhůta 60 dní ode dne podání žádosti pro posouzení záměru stavebním úřadem. Lhůta může být prodloužena, ovšem pouze o 60 dní.[2]
V rámci digitalizace dochází v NSZ k následující úpravě. Stavební řízení nově probíhá pro všechny účastníky digitálně a to skrze Portál stavebníka[3] a navázané informační systémy. Zůstává však nadále možnost dokládat některé podklady v listinné podobě.
Jedním z největších problémů dosavadní právní úpravy byla roztříštěnost povolovacích procesů mezi různé instituce či odbory. S tímto problémem mají bojovat následující tři opatření NSZ.
Za prvé se jedná o koordinovaná vyjádření a závazná stanoviska, tedy pokud záměr vyžaduje vydání většího množství závazných stanovisek či vyjádření, k nimž je příslušný jeden totožný správní orgán, pak musí být dle NSZ vydáno jediné koordinované závazné stanovisko či vyjádření. V tomto stanovisku může být zahrnuto i Jednotné environmentální stanovisko (“JES“), pakliže není nutno vydat stanovisko EIA. Pokud je vydání stanoviska EIA nutné, pak musí být JES vydáno v samostatném řízení.
Druhou a neméně důležitou změnou je Jednotné environmentální stanovisko (“JES“). Jedná se o stanovisko, které se vydává namísto správních úkonů stanovených jinými právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí (těmi jsou např. lesní zákon, vodní zákon, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí aj.) [4] Součástí tohoto stanoviska může být na žádost stavebníka i stanovisko EIA. Do JES bohužel nejsou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech, což snižuje jeho použitelnost. [5] [6]
Posledním opatřením je poté institut společného jednání. Tento institut má sloužit k projednání vyjádření a závazných stanovisek nebo odstranění rozporů. Stavební úřad v rámci jeho použití svolá společné jednání s dotčenými orgány (a pokud je to účelné, tak i se stavebníkem či dalšími účastníky řízení). Společné jednání má zejména funkci prevenční vůči potenciálním soudním sporům a má za úkol vyjasnit méně formálním způsobem situaci okolo dotčeného řízení. Pokud společné jednání selže, tak se dále postupuje dle správního řádu. [7]
V rámci NSZ byl nově taktéž aplikován apelační princip v rámci odvolacího řízení. Pakliže tedy nadřízený stavební úřad shledá, že prvoinstanční správní orgán pochybil, nemusí věc vracet úřadu k projednání, ale může věc sám změnit. Tato změna by měla vést k urychlení řízení a k výraznému omezení délky celého řízení. [8]
Závěrem je třeba zmínit, že ačkoliv si NSZ klade velké a ambiciózní cíle, zejména v oblasti digitalizace, tak se objevují velké pochybnosti o možnostech realizace cílů zákona. Např. výše zmíněný Portál stavebníka, ve kterém se mají všechna řízení vést, stále neexistuje a co je horší, stále nebyl nalezen jeho dodavatel. Je tedy velkým otazníkem, zda i kdyby byl dodavatel nalezen v nejbližší době, jestli je realistické uvedení systému do provozu k 1. 7. 2024. [9]
JUDr. Pavel BERGER, advokát
Vojtěch Liška
[1]Žebříček Doing Business WB – dostupný: https://archive.doingbusiness.org/en/data/exploreeconomies/czech-republic#DB_dwcp
[2] § 196 Zákona č. 283/2021 Sb. NSZ
[3] § 268 Zákona č. 283/2021 Sb. NSZ
[4] Kompletní výčet zákonů – https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2023-148#f7691029
[5] Zákon č. 148/2023 Sb. – Zákon o jednotném environmentálním stanovisku
[6] Metodický pokyn k zavedení jednotného environmentálního stanoviska do praxe správních orgánů – dostupný z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/jednotne_environmentalni_stanovisko/$FILE/OL-metodicky-pokyn-JES-20230930.pdf.pdf
[7] § 94 Zákona č. 283/2021 Sb. NSZ
[8] § 225 Zákona č. 283/2021 Sb. NSZ
[9] https://www.newstream.cz/reality/kristyna-faltynkova-nejsem-ajtak-ale-myslim-ze-digitalizace-stavebniho-rizeni-do-poloviny-roku-nebude
